9.den - neděle 14.8.2011
Budík jsem si sice nastavil na pátou hodinu ranní, ale budím se ještě dříve. Rychle se oblékám a vyrážím na procházku po probouzejícím se pobřeží s cílem zkusit pofotit Atlantik na dlouhý čas a případně chytit pěkné světlo při východu sluníčka. Mraků je sice hodně, ale najdou se mezi nimi i díry, takže úplně beznadějně mé počínání nevypadá. Ještě než stihnu poprvé postavit stativ přižene se od moře dost prudký liják, který však netrvá dlouho a jakž takž v suchu ho přečkávám na závětrné straně jednoho z obrovských kamenů. V podstatě ještě za tmy pak vznikají první snímky.
více fotek z raního focení v Dooliu
Kombinace půlminutové expozice, silného větru a odlehčeného stativu není pravdu úplně ideální :-) S rozbřeskem se přesunuji kousek dále po členitém pobřeží, mraků je bohužel stále hodně, z východu sluníčka nic nebude, tak si aspoň hraji s dlouhými expozicemi.
více fotek z raního focení v Dooliu
Počasí je aprílové, přežene se několik krátkých ale intenzivním přepršek, foťák dostává docela zabrat, ale naštěstí ve zdraví přežije. Před sedmou hodinou se přímo nad mou hlavou objeví na obloze modré okno, jehož okraje jsou nasvíceny vycházejícím sluncem.
více fotek z raního focení v Dooliu
A po další půlhodně se mraky roztrhají i na východě a vše kolem na pár krátkých, ale úžasných, minut zalije zlatá záře sluníčka visícího doposud nízko nad obzorem.
více fotek z raního focení v Dooliu
Po čtvrhodině galapředstavení končí a je na čase vydat se zpět do probouzejícího se kempu. Po vydatné snídani se spolu o ostatními zapojujeme do soutěže o nejrychlejší sbalení jakž takž suchého stanu a bagáže. To co se sem žene z oceánu nevypadá vůbec pěkně. Vše stíháme tak akorát poklidit do útrob busu těsně před tím než nahoře otočí kohoutky. Žel bohu ne všichni to stihli, což na náladě v družstvu po ránu zrovna nepřidalo. Na cestu se opět vydáváme krátce po deváté hodině a prvním dnešním cílem je jen pár kilometrů vzdálená opuštěná pláž Fanore beach, která je obklopena travou zarostlými písečnými dunami.
více fotek z Fanore Beach
Zde se podruhé a naposledy někteří spolucestující koupou v osvěžujících vlnách Atlantiku. Já nakonec od tohoto nápadu raděj upouštím, Lucka o podobné šílenosti vůbec neuvažovala :-) Po zhruba hodinovém potulování po pláži přejíždíme opět jen pár kilometrů busem k majáku Black Head, odkud vyrážíme na kratší tůru nehostihou krajinou oblasti The Burren o níž jeden z anglických generálů Olivera Cromwella prohlásil, že tu není dost vody, aby se tu dal utopit člověk, ani strom, na němž by se dal oběsit, ani dost půdy, do níž by se dal pohřbít. Nejprve stoupáme strmě vzhůru po vápencových deskách a odkrývají se nám krásné pohledy zpět k oceánu.
více fotek z tůry v oblasti The Burren
Zhruba po hodince stoupání se ocitáme na jakési "náhorní plošině" a stoupání se stává značně pozvolnější. U pozůstatků pevnosti nás stíhá další intenzivní přeháňka, jinak je však dnešní počasí poměrně slušné, slovy průvodců typicky irské a zanedlouho už nás opět hřejí sluneční paprsky.
více fotek z tůry v oblasti The Burren
Za další hodinu pak přicházíme ke kamenné mohyle zbudované na nejvyšším bodu našeho dnešního výšlapu.
více fotek z tůry v oblasti The Burren
Vyhlášená obědová pauza se docela protahuje, všichni si rádi užívají nezvykle příznivého počasí, leč nakonec nezbývá nic jiného než pokračovat v cestě. Přes jedno mělké údolí stoupáme ještě na další nevýrazný hřebínek a odtud už nás čeká opět trochu prudší sestup dolů k pobřeží. Cestou sbíráme hřiby, kterých tu překvapivě rostou kvanta a z nadhledu pozoroujeme izolované přeháňky prohánějící se všude kolem, nám se naštěstí docela úspěšně vyhýbající.
více fotek z tůry v oblasti The Burren
Poslední asi kilometrový úsek po silnici k busu absolvujeme již kvapíkovým tempem, neboť jedna z přeháněk si nás přece jen vyhlédla za svůj cíl. Vše tak akorát stíháme a v momentě kdy první kapky zabubnují na střechu busu se již vydáváme na pokračování naší pouti. Předposledním cílem dnešního programu je Poulnabrone dolmen, který patří k nejfotografovanějším irským památkám. Jde o portálový dolmen, jehož konstrukci tvoří obrovský kamenný balvan o váze pět tun, který je podepřen dvěma vztyčenými kameny. Celá konstrukce tvoří 9 m hlubokou pohřební komoru, jejíž vchod je obrácen k východu. Průzkumné podpovrchové práce ukázaly, že zde bylo pohřbeno 16-22 dospělých a 6 dětí včetně osobních věcí zemřelých. Jednalo se tedy o významné obřadní místo využívané převážně v době bronzové.
více fotek Pulnabrone dolmen
Po obhlídce Pulnabrone dolmenu přejíždíme do nevelké vesničky Kilfenora proslulé díky své katedrále a kamenným křížům. Ve 12. století zde bývalo významné poutní místo, o šest století dříve zde sv. Fachan založil klášter. Dnes již zchátralá katedrála patří k nejmenším stavbám svého druhu v Irsku. Dochovaly se z ní pouze zbytky spolu s hlavní lodí pozdějšího protestantského kostela. Větší proslulost daly Kilfenoře vysoké kříže, které najdeme na kostelním hřbitově.
více fotek z Kilefenory
V podvečer se pak přesouváme dále na sever do kempu v Salthillu, který je vlastně předměstím irské metropole kultury, Galway. Večer se jdeme projít po pobřeží za asistence zapadajícího sluníčka.
více fotek z večerní procházky v Salthillu
Doufáme že by dnešní počasí mohlo vydržet i zítra, kdy máme v plánu tůru v NP Connemara. Předpověď je ale bohužel úplně jiná.
PŘEDCHOZÍ DEN - SOBOTA 13.8.2011 | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - PONDĚLÍ 15.8.2011